Miroslav Matouš (1921–2021) vypráví svůj životní příběh

Příběh deníku Věry Kohnové je úzce spojen se jménem pana Miroslava Matouše, kněze Církve československé husitské a Jednoty bratrské. Dne 28. února 2013 poskytl pan Matouš ve svém bytě v Praze na Žižkově historikovi Jiřímu Sankotovi rozhovor, ve kterém zajímavým způsobem přiblížil svůj bohatý život. Vyprávění nabízíme nesestříhané:

Část první:

  • Za nacistické okupace: jak se Miroslav na čas vyhnul totálnímu nasazení, smrt tatínka, duchovní dozrávání
  • Miroslav Matouš jako učitelské dítě
  • Básnická a výtvarná tvorba Miroslava Matouše
  • Studia českého jazyka a filozofie na vysoké škole
  • Celoživotní vztah k osobnosti T. G. Masaryka a problém s diplomovou prací
  • Učitelem náboženství
  • Diskutování o duchovních hodnotách se slavnými osobnostmi
  • Komunistický převrat v roce 1948
  • Kněz Církve československé husitské: proč sloužil právě v této církvi a jak byl vyloučen
  • Co daly Miroslavu Matoušovi manuální povolání a zákaz kněžství
  • O obsahu písniček a anekdot
  • O deníku Věrky Kohnové

Část druhá:

  • O deníku Věrky Kohnové
  • O rodině Kalivodových a Hůlkových z Dobříva
  • Za nacistické okupace: děsivý zážitek z heydrichiády
  • Nejstarší pátrání po osudech Věrky Kohnové a její rodiny
  • Miroslav Matouš vypráví o Přemyslu Pitterovi (1895–1976)

Část třetí:

  • O poezii a literatuře
  • O manželce a celoživotní inspiraci Jarmile
  • Vzpomínky na básníka Jaroslava Křičku (1882–1969)
  • Překlady duchovní poezie
  • O vztahu vědy a víry
  • Jak Miroslav Matouš poznal duchovní tvář Petra Bezruče (1867–1958)
  • Jak Miroslav Matouš hledal Boha s Fráňou Šrámkem (1877–1952)
  • Přátelství s Josefem Bohuslavem Försterem (1859–1951)
  • Jak vzniklo přátelství s Růženou Naskovou (1884–1960)
  • Setkání s Karlem Hašlerem (1879–1941)v Prachovských skalách
  • Vzpomínka na herce Jaroslava Průchu (1898–1963)
  • O rozhovorech s marxisty
  • Neslavné vzpomínky na vrstevníka Milana Machovce (1925–2003)

Část čtvrtá:

  • Miroslavovo seznámení s manželkou a Jarmilin význam pro jeho život
  • Synové a vnuci Miroslava Matouše
  • Vzpomínka z konce války: tlumočníkem Němců a Američanů v Lázních Velichovky
  • Domlouvání nikdy nerealizované besedy se studenty Církevního gymnázia v Plzni
  • Vzpomínky z vojny

Původní motivací k návštěvě pana Miroslava Matouše byla snaha získat podrobné informace k deníku Věrky Kohnové. Jak je ale patrné z osnov k jednotlivým částem vyprávění, bezprostřední setkání se rychle změnilo ve velice zajímavé vyprávění, v němž pan Matouš odhalil celou řadu zajímavostí ze svého vlastního života.

Miroslav Matouš se narodil 28. října 1921 v Nevraticích v Královéhradeckém kraji. Jeho otec byl učitel, matka pocházela z jičínského pekařského rodu. Po maturitě na jičínském gymnáziu v roce 1940 studoval krátce angličtinu v pražském Ústavu moderních řečí. Studia musel přerušit, protože mu hrozilo totální nasazení v říši. Tuto hrozbu se mu za pomoci přátel podařilo oddálit až do roku 1944, kdy totálnímu nasazení již neunikl a pracoval ve Skřivanech u Nového Bydžova, kde se z cukrovaru budovala zbrojní továrna. Na konci války se v Ostroměři dostal jako překladatel do kontaktu s americkými vojáky.

Miroslav Matouš 01
Pro více informací klikněte na libovolnou fotografii v galerii.

Po osvobození se přihlásil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde studoval filozofii, češtinu a srovnávací vědu náboženskou. Po únoru 1948 však fakultu dobrovolně opustil. V letech 1949-1952 vyučoval ve Škvorci, Praze-Břevnově a Praze-Vršovicích náboženství Církve československé. Současně působil jako redaktor dětské rubriky v časopise Český zápas. V roce 1952 nastoupil ve stejné církvi kazatelskou dráhu a postupně působil v náboženských obcích Mělník, Praha-Hloubětín, Praha-Nusle, Praha-Michle a Praha-Žižkov jako kazatel. V roce 1957 byl vysvěcen na kněze. V prosinci 1958 mu byl z politických důvodů odňat státní souhlas pro výkon duchovenské služby a byl nucen odejít do dělnických povolání. Po celé období komunistické totality vyhledával osobnosti našeho národa, se kterými diskutoval o otázkách víry a demokracie. Tímto způsobem se seznámil i s Přemyslem Pittrem a stal se na dva roky jeho blízkým spolupracovníkem. Jako mladý muž navázal při diskusích o duchovních otázkách přátelství s celou řadou výrazně starších osobností – s básníkem Petrem Bezručem, básníkem a dramatikem Fráňou Šrámkem, skladatelem Josefem Bohuslavem Försterem, herečkou Růženou Naskovou nebo hercem Jaroslavem Průchou. Po téměř deseti letech v dělnických profesích se v roce 1967 stal na dvacet let kazatelem Jednoty bratrské v Dobřívě u Rokycan. Od gymnazijních let byl literárně činný. Napsal řadu básnických sbírek, vlastní paměti Putování rosou a prachem a životopisné knihy o Přemyslu Pittrovi (Zvláštní člověk Přemysl Pitter) a biskupu Jednoty bratrské ThDr. Adolfu Ulrichovi (V uniformě a v taláru). Rovněž je autorem knihy esejů Přemítání nad labyrintem. Až do roku 1989 zůstal ve spojení s některými údy živé církve uvnitř Církve československé husitské. Od roku 1990 navázal na tyto kontakty a po morální rehabilitaci se angažuje především na poli literárním a kulturním. Po celý život mu byla oporou jeho manželka Jarmila. Životní orientaci vždy nacházel prostřednictvím své víry v Boha. Miroslav Matouš zemřel 1. dubna roku 2021 ve věku nedožitých sta let.

K tématu: Miroslav Matouš vypráví roku 2011 svůj životní příběh a příběh Přemysla Pittera na besedě ke knize Putování rosou a prachem v Peléově vile v Praze 6 – Bubenči

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.